Únor 2015

༼ つ ◕_◕ ༽つ ARMY ༼ つ ◕_◕ ༽つ

10. února 2015 v 19:44
Pokud sledujete streamy - a hlavně streamy hráčů, jistě jste si někdy všimli, že tito lidé mají své ༼ つ ◕_◕ ༽つ ARMY ༼ つ ◕_◕ ༽つ, což jsou jakési fanouškovské základy nějakého streamera. Mě se osobně líbí, když má nějaký streamer svoje fanoušky, ale co je moc je moc.
V tomto článku bych se chtěl zaměřit na streamera FattyPillow, nebo spíše jeho fanoušky (samotného streamera mám rád, ale mám potřebu se vyzpovídat do článku, který hodlám napsat). Z Kárla (FattyPillow, také si říká Tlustý Kárl) si v poslední době udělalo docela dost youtuberů a streamerů legraci, za zmínku třeba stají Ati nebo Kravicka - slovenská profihráčka ve hře Counter Strike: Global Offencive. Zatímco Ati udělal na Kárla parodii (=výsměšná napodobenina něčeho, vtip), jeho FATTY ARMY 'zbombila' Atiho disliky v počtu vyšší než 3.300, což je dost. Tito fanoušci totiž jistě nepochopili výraz parodie. Jde o to, že tato ARMY - potažmo mnoho fanoušků Youtube nemá svůj vlastní názor na věc a myslí si, že pokud někdo vyjádří na někoho nepříliš hezký názor, ihned na něj útočí, a jako správná armáda opětuje útok v podobě hatů - komentářů a disliků. Na druhou stranu - tato ARMY, stejně jako normální armáda také nejednala z vlastní vůle, není to žádné lidové hnutí. Kárl totiž vyjádřil nespokojení, a to poněkud hasitým způsobem. Od té doby, do Kárla sleduju jsem si všiml, že je to opravdu vznětlivý člověk. Oba zmínění 'agresoři' si totiž začali, ale takovým 'jemným' způsobem, vzhledem k reakci Kárla, ten totiž svalil na oba velkou vlnu vzteku, kde se nešetřilo sprostými slovy.
Názor na to snad ani mít nemůžu pořádný. Ati a Kravicka (která Fattyho fanoušky označila jako rakovinu) si začali, ale Kárl taky musí mít nějaké to pochopení, a hlavě se musí ovládat, místo toho, aby se naprosto nasral (musel jsem to slovo použít), měl radši klidnějším způsobem vyjádřit své nespokojení s tím, že si z něj ostatní dělají srandu. Co ale hlavně musím zmínit je to, aby lidé armádu opustili. Pokud se přidají, vlastně jsou vystaveni tomu, aby konali tak, jak jejich důstojník-streamer řekne. Mějte vlastní hlavu, lidi!

Malý Princ pořád a pořád dokola

9. února 2015 v 20:49
Docela nedávno, no teda asi před rokem, nám učitel češtiny představil svou nejmilejší knihu. Nevěděli jsme, co čekat, jestli něco pro nás složitého, nebo nějakou tisíci stránkovou bichli. O to jsme byli překvapeni, když řekl, cituji: "Kdybych měl na světě nechat jenom jednu knihu a všechny ostatní zničit, tak bych nechal Malého Prince." Já, jakožto průměrný čtenář, jsem o Malém princi moc nevěděl (o to jsem byl více překvapený, když jsem našel tolik souvislostí s mím dětstvím, ale to později), a proto jsem si na učitelovo doporučení musel Malého prince přečíst. Asi dva týdny po doporučení byla jedna noc, u které jsem nemohl spát. Prostě jsem hleděl do stropu a chtěl jsem usnout, ale ne a ne. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si vlastně stáhl Malého Prince do mobilu. Což je vlastně mé jediné využití moderních technologií - čtení knih. Opravdu, telefon pak využívám jen na volání, nic víc. Kniha je to opravdu malá, takže jsem si stihl přečíst za pár hodin, a pak mohl klidně usnout - od té doby ji čtu pokaždé, když vím, že mám alespoň 2 hodinky času, to prostě nikdy neomrzí.
Když jsem si přečetl první kapitolu o otevřeném a zavřeném hroznýšovi, na něco jsem si vzpomněl. Na to, jak jsem kdysi dávno se svou vzdálenou sestřenicí kreslil hady (krajta královská, to byl můj had), a pak, když jsem s prababičkou kreslil hady. "Babi, to je klobouk." "Ne, to je had se slonem uvnitř." "Ale ne, je to klobouk!" "Je to had se slonem uvnitř. Zapoj svoji fantazii, to je věc, která si dokáže představit všechno na světě." A já si dávám za důvod mé velké představivosti toto. Hada trávícího slona.
Celkově věc, co mě na Exupérym dostává, je jeho styl psaní a to, že celou knihu dokázal napsat jako dítě - tedy pardon, jako dospělý pohledem malého dítěte, kdy poukázal na problémy dnešní doby - všichni se chovají vážně, místo toho, aby si užívali dětství (viz dnešní teenagerská generace, kdy si všicnhi hrají na dospělé vztahy a jak je všechno důležité). Exupéry také dokázal skvěle skrýt ponaučení, každá kapitola, i když byla sebemenší, obsahovala něco, nad čím se člověk zastavil a řekl si to svoje "wow".
I po té, co jsem Malého prince přečetl (asi) osmkrát, si pořád myslím, že jsem neodhalil veškerá tajemství ukrývající se v knize, stejně jako Monu Lisu, i já budu muset Malého Prince několikrát prozkoumat. A myslím, že si to budu, jako vždy, užívat. S názorem, že Malý Princ je pro mě nejmilejší kniha už můžu plně souhlasit.

Ponemoční období

9. února 2015 v 19:56
Tak jsem si celý uplynulý týden pomarodil. To, že rýma je nejhorší nemoc můžu potvrdit, není to vůbec hrozná nemoc, ale je to opravdu, opravdu otravné. Pořád smrkat, bolavý nos.. no, asi tady nebudu mluvit o tom, jaké jsou nemoci. Zrovna ten týden, co jsem ležel v posteli a Malého prince jsem přečetl dohromady 4 krát (a mnoho dalších knih s ním), byl týden po uzavření pololetních známek, pro mě tedy konec "tryhardu". Ne, konec to není, snažit se musím dál a polevit nemůžu, i když se následující známky k příjimačkám nepřikládají, pracovat musím stejně.
Co mě ale štve nejvíce je asi přístup mnohých učitelů. Je to asi hodinu zpátky co jsem zjistil, že nová paní profesorka, kterou jsem já ještě neměl, si chce napsat test na učivo, o kterém já nevím. A jak všechno nasvědčuje, test si napíšu taky. Jupí. Omlouvám se, ale Organická chemie je pro mě nově zavedený pojem a já nemám vůbec 'šajn' co to může být. Ono internet je magická věc, mohl bych si to zjistit, kdyby nebyl večer před testem. Nejsem člověk, co se učí, a učit se večer? Ne, děkuji. Takže radši 5 (vzpomněl jsem si na Né pětku ne, protože to vystihuje přesně mou situaci) než se po večerech učit. Ale mám alespoň jednu výmluvu - já v tom fakt jsem nevinně, týden jsem na to učivo nebyl!
Hned první den, kdy jsem měl jít do školy, jsem do školy nešel, vydal jsem se na soutěž v konverzaci v Anglickém Jazyce. Třetí místo mě potěšilo, ale co ne, byla osoba, která tam se mnou byla. No, alespoň jsem se nenudil (ano, opět jsem si přečetl jednou Malého prince, to byla zrovna doba, kdy jsme spolu nemluvili), on totiž pořád kecal. A i když byl otravný, v nudných chvílích vám jakýkoli společník dokáže zahnat nudu. Jo a mimochodem, jak se jmenuje jsem zjistil teprve na konci soutěže, kdy ho představili, jinak bych celou dobu nevěděl, kdo to vlastně je. Ael jeho příjmení jsem tušil, to ano. A to je konec mích hlubokých úvah, tak zase něky příště u mích deep thoughts.