Malý Princ pořád a pořád dokola

9. února 2015 v 20:49
Docela nedávno, no teda asi před rokem, nám učitel češtiny představil svou nejmilejší knihu. Nevěděli jsme, co čekat, jestli něco pro nás složitého, nebo nějakou tisíci stránkovou bichli. O to jsme byli překvapeni, když řekl, cituji: "Kdybych měl na světě nechat jenom jednu knihu a všechny ostatní zničit, tak bych nechal Malého Prince." Já, jakožto průměrný čtenář, jsem o Malém princi moc nevěděl (o to jsem byl více překvapený, když jsem našel tolik souvislostí s mím dětstvím, ale to později), a proto jsem si na učitelovo doporučení musel Malého prince přečíst. Asi dva týdny po doporučení byla jedna noc, u které jsem nemohl spát. Prostě jsem hleděl do stropu a chtěl jsem usnout, ale ne a ne. Pak jsem si vzpomněl, že jsem si vlastně stáhl Malého Prince do mobilu. Což je vlastně mé jediné využití moderních technologií - čtení knih. Opravdu, telefon pak využívám jen na volání, nic víc. Kniha je to opravdu malá, takže jsem si stihl přečíst za pár hodin, a pak mohl klidně usnout - od té doby ji čtu pokaždé, když vím, že mám alespoň 2 hodinky času, to prostě nikdy neomrzí.
Když jsem si přečetl první kapitolu o otevřeném a zavřeném hroznýšovi, na něco jsem si vzpomněl. Na to, jak jsem kdysi dávno se svou vzdálenou sestřenicí kreslil hady (krajta královská, to byl můj had), a pak, když jsem s prababičkou kreslil hady. "Babi, to je klobouk." "Ne, to je had se slonem uvnitř." "Ale ne, je to klobouk!" "Je to had se slonem uvnitř. Zapoj svoji fantazii, to je věc, která si dokáže představit všechno na světě." A já si dávám za důvod mé velké představivosti toto. Hada trávícího slona.
Celkově věc, co mě na Exupérym dostává, je jeho styl psaní a to, že celou knihu dokázal napsat jako dítě - tedy pardon, jako dospělý pohledem malého dítěte, kdy poukázal na problémy dnešní doby - všichni se chovají vážně, místo toho, aby si užívali dětství (viz dnešní teenagerská generace, kdy si všicnhi hrají na dospělé vztahy a jak je všechno důležité). Exupéry také dokázal skvěle skrýt ponaučení, každá kapitola, i když byla sebemenší, obsahovala něco, nad čím se člověk zastavil a řekl si to svoje "wow".
I po té, co jsem Malého prince přečetl (asi) osmkrát, si pořád myslím, že jsem neodhalil veškerá tajemství ukrývající se v knize, stejně jako Monu Lisu, i já budu muset Malého Prince několikrát prozkoumat. A myslím, že si to budu, jako vždy, užívat. S názorem, že Malý Princ je pro mě nejmilejší kniha už můžu plně souhlasit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama