Duch se mi pokusil ukrást peřinu

30. července 2015 v 11:32 | Lukáš Fangovich |  Témata týdne
Když jsem byl ještě malý kluk, nosíval jsem péro, šíp a luk, žil jsem docela jinde než kde žiji dnes. Tam, kde jsem žil jsem, byl ten byt docela malý. Měli jsme tam kuchyň, obývák, spojenou koupelnu (tedy záchod a koupelnu), chodbu a pak ložnici, ve které rodiče spávali v manželské posteli a já s bratrem na dvou poschoďové posteli. Jakožto malé pískle jsem nemohl spát nahoře, protože bych asi mohl spadnout, nebo já nevím. Když jsem se tedy uchýlil ke spánku se svým sluníčkem, které mám od 4 let z tamního Albertu a mám ho dodnes (je docela zničené a pod mým pošlářem), usl jsem docela rychle. A pak to přišlo!


Mohlo být asi 5 hodin ráno. Já jsem rozespalý vztal, rozhlédl jsem se, a zděšené jsem vyjekl, když jsem zjistil, že roh mé peřiny není tam, kde běžně má být - roh nebyl na posteli, nýbrž se sesunul mezi zeď a postel! A já, jakožto dítě v celkou představivostí, jsem si to odůvodnil jedním, velice logickým a rozumným řešením. Byl do duch, ta příšera, co mi žije pod postelí. Ruku na srdce, všichni u nás mi přeci věřili, když jsem říkal, že pod postelí je ten bubák, co vylézá v noci a je připraven mi zblajznout nohu, když ji vysrtčím z postele. Oni se snažili být stateční a říkali, že strašidla přeci neexistují, ale noták, každý ví, že jsou.

Ten podpostelní bubák měl zvláštní povahu. Vylézal, když se bratr díval na Aktu X a já už jsem neměl být vzhůru. Bratr mi vždy říkával, že pokud budu vzhůru když on se dívá na televizi, ten bubák vyleze a sní mně. Ajta krajta! Jak já se bál! Vždy jsem se otočil a dělal, že spím, než jsem opravdu usnul. Díky této mé vyčůranosti jsem přežil dodnes.
Sic píši k tématu týdne, které zní "Strašidla pod postelí", musím ale zmínit i další strašidla, která ne vždy jsou pod postelí. Já jsem věkově takové dno rodiny, i přesto, že mám o půl roku mladší sestřenici, od zbytku rodiny jsem docela daleko, nejblíže mně je můj o osm let starší bratr. A ten bratr a jeho, čili i můj bratranec mně vždycky něčím strašili. Na naší chalupě, což je starší stavba, je půda. A na tu půdu vedou (nebo vedly, než byly zničeny) staré, ztrouchnivělé schody. A nejen, že na té půdě je tma a pavouci (a co je horšího než tma a pavouci?!), jsou tam i strašidla. Tak jsem se bál, že jsem se těch dveří vyhábal. A to je mně pak sranda, když mi taťka řekne, ať mu z té staré, plesnivé a temné, pavouků plně a strašidel zakleté půdy něco přinesu. Aha. Takže abych si to zopakoval, mám se ve svém útlém věku vydat na sebevražednou misi pro nějakou věc, o které ani nevím, že existuje, jak vypadá a kde je? Byl jsem mlád, malé dítě, které se bálo tmy a pavouků a strašidel, bálo se chodit po těch schodech, protože se mohly zřítit. A mě tam chtěl poslat. Děkuji nechci, utekl jsem jako jsem dělával a s bílou vlajkou jsem pokřikoval: "Nechci!" A tak to za mně vzal můj bratr, a já byl v očích přihlížejících srábotka.

Abych došel k nějakému závěru, strašidla existují a naše fantasie je skvělá čarodějka. Strašidla zabít nejdou, a pokud ano, přineslo by to velkou objeť v podobě nás samotných. Bát se je přirozené, a to i věcí, které neexistují, kdybychom se nebáli, kde by pak byl pud sebezáchovy? To bychom byli psychopati! Ale vážně, pokud člověk necítí pud sebezáchovy, pak je definován jako psychopat. Takže se bojte, je to zdravé!
 


Komentáře

1 mujzivotvkostce mujzivotvkostce | 30. července 2015 v 13:24 | Reagovat

Moc krásně popisuješ různé věci líbí se mi tvůj styl psaní. :)

2 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 30. července 2015 v 13:42 | Reagovat

[1]: Děkuji, opravdu to potěší. :-)

3 Dendy Dendy | Web | 31. července 2015 v 10:49 | Reagovat

Tak to já na půdy chodila jako dítě strašně ráda, ale nehorázně jsem se od 14 let začala bát sklepů. A teď, když je mi dvacet, to řeším tak, že až se budu stěhovat do domku, nesmí mít sklep. :-D Skvělý článek na téma týdne, líbí se mi tvůj styl psaní, až na pár hrubek v gramatice. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama