Inu, každý má svůj odpočinkovou zónu. A ne že ne. A já, pokud jsem na chalupě, tak za naším pozemkem, kde jsou pole, mám takové malé místečko mezi stromy, kde si vždycky rád sednu a přemýšlím, čtu si, nebo jen tak sedím a nic nedělám. A někdo mi ho přišel zničit.
Ne, nebylo to tak, že někdo přišel a zničil mi to, to ne. Musím popsat celou scenérii. Za vysokou cihlovou zdí máme ještě kousek pozemku a pak je jen polní cesta a pole. Na pravé straně máme stromy, takže k sousedům "napravo" nejde vidět. Na levo máme pole a za polem je dřevěný plot a pak opuštěný pozemek, na kterém rostě tak metr a půl vysoká tráva. Až na tím pozemkem je další soused. Takže jsem hezky izolován - po polní ceste sem tam projede nějaké auto, projde nějaký kůň a občas nějací lidé na procházku. Takže tam můžu skvěle relaxovat. Co se ale může zvrtnout? Když ten opuštěný pozemek začně někdo sekat.
Sice zatím posekali jen kousek, ale začínám mít špatný pocit. Co když se tam někdo nastěhuje? Tím se mi pak zruší soukromí a já příjdu o drahocenný odpočinek. Ach. O mou svatyni klidu, mou chillax zónu, mou posvátnou mýtinu, příležitost vypustit všechno v hlavě bez toho, aby mě někdo viděl.
Bohužel, jsou tu věci, které si prostě nevybereme a musíme se s tím naučit žít. Takže má zóna klidu bude.. prostě moje zóna.

Já mám takové "své" místečko v lese u takové mýtinky. Nikdo tam nechopí a je tam neskutečně krásně :3