V poslední době dosti diskutované téma. Uprchlíci. Na čí straně já stojím, sám pořádně nevím.
Takhle, musíme si to rozdělit. Na jedné straně jsou lidé, kteří hledají bezpečí, na druhé straně jsou lidé, kteří utekli ze své země a chtějíce si ji vytvořit znovu v té naší. V tom vidím podstatný rozdíl, protože prvnímu člověku bych klidně nabídl pomocnou ruku, zato druhého bych počesku nakopal do prdele. Pokud člověk hledá azyl, měl by ho mít, za předpokladů, že se přispůsobí.
V poslední době jsem shledal názory Tomia Okamury a opravdu dobré, a nejen já. Protože pan Tomio vykresluje ty, kteří mají přijít jako ty, co nás chtějí změnit. Pak jsou tady ale jiné názory, a to takové, že tady chtějí přijít lidé utíkající před válkou. Problém je, že já nevím, kdo tady tedy přichází.

Dnes rovněž proběhla takzvaná 'Snídaně bez předsudků'. Společná snídaně křesťanů, židů, muslimů a dalších menšin, v pokojné atmosféře. A jo, tohle se mi líbí. Náboženství spolu vychází, nicméně, budou spolu vycházet i uprchlíci a 'domorodí obyvatelé'?
Tak a teď k závěru celého článku, na čí straně teda stojím? Tento článek jsem napsal tak i tak. Stojím za mírem, za společným soužití všech lidí v této republice - přizpůsobivých i těch nepřizpůsobivých. Nemůžeme omezovat přistěhovalce v jejich svobodách, ale jestli tady mají žít, tak ať udělají ústupky vedoucí ke společné snášenlivosti, nebo ať si sbalí své šunky -- tedy pardon, cokoliv krom šunek, a táhnou třeba do Německa.

Já to radši neřeším. Rozhodla, jsem se, že k tomuto tématu nebudu psát článek jinak bych se asi nas*ala víc než Martin Rota.
Chápu, že jsou to lidé a potřebují pomoc, ale je tady taky problém, který by se měl řešit, neboť Evropa nemá neomezenou kapacitu a stát ze kterého tito lidé pocházejí je neschopný s raplatým vedením. Doufám, že z toho nebude nějaký světový konflikt, že tohle už není poslední varování. Evropa si užila už dost -.-
Ale je to hodně sporné prostě, nevím. Záleží na tom jak se to bere no. Achjo.
Jinak na snídaně je super, ale jsem ráda, že jsem ateistka. :D