Sebevědomí

31. ledna 2016 v 17:18 | Lukáš Fangovich |  Úvahy
Hlavu vzhůru. Věř si. Musíš mít sebevědomí.


Zavedu vás do mé historie. Ahoj, já jsem Lukáš, je mi 15 let a bydlím v Ostravě. Jako malý jsem byl jednoduše krásné dítě, hubené, blonďaté, podle mamky i krásně (=značkově) oblékané. Byl jsem roztomilý a na svůj věk i prý dost chytrý (i když jsem nedokázal rozpoznat ptáky). Potom přišla základní škola. Vždycky jsem býval introvert, ale začalo se dít něco, co mi nepomáhalo v mém dalším rozvoji - začal jsem mnohem více papkat. Buchtičky a čokoládky a tak jsem tloustnul a tloustnul, až se mě byla hotová kulička. Byl jsem malý a tlustý, jakože fakt kulička. Bylo to zrovna v době, kde se jinak začíná vstupovat do té pubescentní fáze prvních lásek.
Už od první třídy jsem chtěl jednu dívku, Terku, a ta byla skvělá. Krásná, chytrá, milá. No jo. Ona byla krásná a hubená, a já malá tlustá kulička. Pochopitelně jsem si nevěřil. Moje sebevědomí bylo dost nízké, a tak jsem radši nic neřekl a v sobě to dusil snad sedm let, kdy jsem jí jen tak letmo řekl: "Jsi fajn holka a mám tě rád," ale nečekal jsem nic extra, prostě jenom, abych jí to řekl.
Teď trochu přeskočím ke konci roku 2014, kdy jsem začal vstupovat do světa dospívajících. Už jsem nebyl TAK tlustý (pořád jsem byl, ale nebylo to tak strašné), a možná jsem už měl více mužný hlas, ale pořád nízké sebevědomí. A vůbec jsem nevěděl jak na dívky. V mém životě se vyskytla jedna dívka, Saša. Krásná, malá - dokonce menší než já, a to se často nevidí, to bylo strašně roztomilý. Povídal jsem si s ní každý den a celý den a věděl jsem, že jí to jednou časem řeknu. Pak se ale stalo něco, z čeho jsem na svého kamaráda dodnes naštvaný. On je zmrd, víte? Mluvím o klukovi, který vyjebal holku, kterou chtěl jeho nejlepší kamarád (to nemyslím sebe). Ten kluk si usmyslel, že bude balit stejnou holku, jako já. V návalu paniky jsem nevěděl, co dělat. A tak to Saše řekl. Výsledek? Kamarádi, ale kamarády jsme nezůstali, přestali jsme si povídat. Teď si sem tam napíšeme. Nakonec prý Sašu ani nechtěl a udělal to jenom proto, aby se mnou vyjebal. Not cool, man.
A dostáváme se do období o skoro rok později. Období, které mě dost ovlivnilo a nejsem z toho pořád pryč. Období, které mě změnilo, troufám si říct k lepšímu. Poznal jsem skvělou dívku, krásná, chytrá, vtipná, milá, prostě si vezměte ty nejlepší vlastnosti a máte jí. Když jsem si s ní začal povídat, řídil jsem se jednou věcí: 'Nezamilovávej se do ní.' Haha, jak jsem mohl být tak hloupý? Jednoho dne jsem přišel z venku domů a konstatoval, že je to v píči, protože jí asi miluju. Ale jak to dopadlo naposledy, když jsem dívce řekl, že jí miluju? Přestal jsem s ní být v kontaktu. A to by bylo to nejhorší možné východisko. Já jsem o ní nechtěl přijít, byla pro mě jako nejlepší kamarádka a možnost, že bych jí ztratil, nepřipadala v úvahu. Tak jsem se snažil jí nemilovat. Střídal jsem období, jednou to a pak zas to, až to nakonec dopadlo, že jsme si i tak přestali povídat. A později vyšlo najevo, že mě i ona chtěla. Když jsem se to dozvěděl, jak jsem se měl cítit? Měl jsem být zničený, že jsem jí mohl mít, ale nemám? Ano, tak jsem se měl cítit. Ale převládala jiná emoce. Radost. Přesně tak, radost. Ještě jednou musím poukázat, na můj tragický milostný život. Na můj vzhled - metr sedmdesát vysoký, sedmdesát kilo těžký, docela zaoblený. Na mou introverzi. A i přes to se našla dívka, která mně mohla milovat? Nevím, jestli si dokážete představit, jak skvěle jsem se cítil. Prokletí zlomeno. Jednou nohou jsem vykročil z friendzone. Když se jednou našla dívka, která mě dokázala milovat, určitě bude další. Doufám sice, že ta další bude právě ona, ale i tak... to je věc, která mi dokázala zvýšit sebevědomí. Od té doby jsem otevřenější a snažím se být co nejveselejší, nejkomunikativnější. Od té doby jsem udělal několik blbostí, kterých rozhodně nelituju. Dnes jsem si s ní zrovna psal o takových věcech, a já hlupák vynechal právě to, že její přítomnost v mém životě bylo to nejlepší, co se za dlouhou dobu událo. Jednou jí to budu muset říct.
A teď ty, ano, přesně ty člověče, ty z pupku světa. Můžeš mít pěkně nahovno život. Můžeš dostávat friendzony ze všech směrů, můžeš si připadat jako chodící mutant, který div ještě žije. Pokud se tahkle vidíš, je čas na změnu myšlení. Víš, co se říká, ne? Každý čurák najde svou píču. Takže dej na svou tvář úsměv a začni se vidět v tom lepším světle, hlavu vzůhu.
 


Komentáře

1 Karanya Karanya | Web | 31. ledna 2016 v 18:21 | Reagovat

Aww yea. Nevím, co k tomu napsat, sebevědomí je mega důležité. Ono je fajn, když se nakopne někým jiným, a je ještě lepší, když už pak nikdy nezanikne :D Mě k sebevědomí pomohl taky tak trochu jeden kluk (ale uvědomila jsem si to až později, jako všechno v mým životě -_-), a teď už se pěkně drží :D Sebevědomí je fakt pěkná věc, no.

2 Hanka Hanka | Web | 31. ledna 2016 v 18:37 | Reagovat

Já jsem naposledy měla kluka v devíti letech... :-D
Mám to asi podobně jak ty - jsem uzavřená, rozhodně ne nejhubenější. Ale víš co, jsem radši taková, jaká jsem, protože když už se se mnou někdo baví, vím, že ne proto, že jsem suprkárásná a superbohatá. :-)

3 Alice Alice | Web | 31. ledna 2016 v 19:43 | Reagovat

Moc hezky řečeno!! Myslím si, že je hrozně super na tohle přijít a bohužel se tomu někomu nepovede nikdy. Hlavně, ať Ti to vydrží!!

4 Tori.U Tori.U | Web | 31. ledna 2016 v 21:40 | Reagovat

To je love story jak z filmu :D Super, moc ti fandím :) Tohle jsem si taky kdysi uvědomila - že se vždycky najde někdo, kdo je schopný mě mít rád víc, než tu holku na pokec ^^

5 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 6. února 2016 v 11:49 | Reagovat

Můj bože, já se fakt bavím :-D. Je ti 15 a mluvíš tady o milostném životě a o všech svých láskách a neláskách, jak kdyby to byl deep konec veškerýho zamilovávání se a odmilovávání se :-D.
Jinak kámo, když máš metr sedmdesát a sedmdesát kilo, fakt nejsi tlustej a nízkej.

Co se týče myšlenky toho článku, musím souhlasit s tím, že sebevědomí je strašně důležité. Já to u kluka oceňuju strašně moc. Nesmí to bejt takovej ten namyšlenej frajírek, ale rozumnej a sebevědomej muž, který ví co chce.
No a já jsem přesný opak toho, co tu popisuji. Yey!

6 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 6. února 2016 v 12:40 | Reagovat

[5]: Buď ráda, že sis nepřečetla ty věci, co jsem tady na podzim psal - musel jsem to smazat a pořád lituji toho, že jsem to vydával. :D
I přes můj pláč nad láskami se ale musím pochválit, že na tom nejsem nejhůře. V mém věku je teď už totiž docela normální šukat, a co jsem slyšel, i rodičovství je na spadnutí. :D

7 TwistedEm TwistedEm | Web | 6. února 2016 v 19:51 | Reagovat

Ten konec se mi líbí! :D
Jsem za tebe hrozně moc ráda, že to takhle máš! Teď zkus zapracovat na sobě a mít sebevědomí díky sobě samému, a ne díky tomu, jak tě vidí ostatní, protože to je bohužel jenom dočasné, ale když to máš v sobě a sám na tom pracuješ, tak je to napořád. :-) -  jen rada
Super článek !! :-) (a ano, teď jsem nejspíš chválič) xDDD

8 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 6. února 2016 v 20:33 | Reagovat

[6]: Já to ale chápu, jen mi to přišlo vtipné :-D. Člověk své starosti musí nějak filtrovat :-).
A ehmm, já svůj první sex taky měla když mi bylo patnáct.. S tím klukem ale stále jsem :-).
Mám spolužačku a ta už byla v 15 těhotná.. nevím, kdy a zda vůbec porodila.. ale souložila už od 13 :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama