Vychováván bratrem

11. ledna 2016 v 21:32 | Lukáš Fangovich |  Úvahy
Fucks sake. Tenhle článek jsem plánoval už od té doby, co jsem se opět vrátil k blogu (červenec 2015), ale nikdy jsem nějak nedokázal najít správná slova, nebo se mi celkově zdál divný. Dnes se mi ale, konečně, podařilo článek dokončit. A musím říct, že je to článek, který se mi po dlouhé době dost líbí.

Nejdříve bych měl tento pojem z nadpisu upřesnit - ne, nejsem sirotek, o kterého se staral jeho bratr, který do večera pracoval, aby uživil svého, o osm let mladšího, brášku. Žiji v úplné rodině, nicméně bratr mě opravdu vychoval, tedy spíše z hlediska mé povahy.
Každý člověk, který vejde do vašeho živoda, do něj udělá určitou rýhu, která se na vás poté projeví. Největší rýhu v dětství udělají rodiče, kteří vám vštěpí základní chování a jiné. Poté, když dospíváte, nejdůležití jsou kamarádi a spolužáci, kteří se na nás projeví- pro rodiče v negativním světle- ale určí, jak se vlastně budeme chovat. Tací kamarádi si upraví to, co nás učili rodiče, ale nikdy to kompletně nezmění. Já jsem nicméně takto s kamarády dospěl zhruba v sedmé třídě, do té doby to byl můj bratr, který ze mě formoval toho, kdo jsem dnes.
Pokud byste se mě zeptali na mé největší klady, pak na vás jako první vychrlím mou znalost angličtiny - je to totiž to nejlepší, co snad mohu nabídnout. Možná je to mnou nebo jazykovou školou, na kterou jsem chodíval, ale já přikládám největší váhu bratrovi za to, že umím takto anglicky. Anglicky hovořím plynule, má slovní zásoba je, troufal bych si říct, velká. Knihy čtu v angličtině, filmy bez titulků v angličtině, nedělá mi problém psát si nebo hovořit se zahraničními kamarády anglicky. Ve Francii jsem také mluvil pouze anglicky (teda, zkoušel jsem i francouzštinu, ale s tou jsem díru do světa neudělal. Francouzky umím snad jen číst, z toho něco pochytím, ale psát nebo mluvit či poslouchat, to po mne nechtějte). Bratrovi za znalost angličtiny vděčím kvůli tomu, že mě už od malička tlačil na weby jako videacesty, když jsme spolu sledovali filmy, také v angličtině s titulky, což mi opravdu pomohlo.
Teď jsem to načal - filmy. Bratr mi pomohl tvarovat můj vkus, za což jsem mu dost vděčný. Sleduju kvalitní seriály (díky němu jsem přišel na HIMYM, Futuramu, Game of Thrones,..), viděl jsem kvalitní filmy, hrál dobré hry a četl dobré knihy. Možná bych se k tomu dostal i sám, ale tohle mi to dost ulehčilo.
Byl mi i velkou oporou, dost mě podporoval v mnoha věcech, tak třeba když jsem si ve svých dvanácti letech plnil let's playerský sen, dost mě v tom podporoval. Když jsem si něco chtěl koupit, tak mi to koupil.
Nebýt bratra, ani nevím, jaký bych byl. Možná někde na gymplu, dělal něco, co ho nebaví? Asi možná. On mě přivedl na počítač a naučil mě s ním zacházet, a od toho se to odvíjelo až v můj sen a cíl - stát se programátorem. Toho se teď držím a baví mě to, a mám ten pocit, že to díky mému bratru. Bez bratra bych (krom výše jmenovaných kvalit) neměl třeba ani práci, nebo spíše brigádu, díky které si mohu koupit vše, co chci. Bez něj bych ztratil oporu.
8.8.2008 byla ve Studénce nehoda- možná jste to viděli ve zprávách- ve Studénce spadl most na vlak. Právě ten den byl den velkého strachování. Bratr měl totiž ten den přijet na chalupu za babičkou, a shodou okolností jezdil autobus právě přes ten most. A ten autobus jel ve stejný čas, když ten most spadl. Pamatuji se, jak jsem chodil po zahrádce a polykal slzy se strachem "co když se bráchovi něco stalo?" Ten den tam byl i jeden prcek, Sebastian, kterému byly 4 roky. A on se mě jen ptal "co ti je?" Vysvětlete dítěti, že váš bratr třeba už ani nepřijede domů. Spadl mi kámen ze srdce, když se objevil u příjezdové cesty, netušící, co se dělo.
S bratrem máme dobrý vztah. Děda častokrát laškovně pronese, že když už bratra přerůstám, jsem silnější a třeba si budu na něm chtít vybít nějakou zlost za to, co mi prováděl. Bratr souhlasí, že "se najdou i chvíle, za které bych ho měl chtít praštit." To já se vždycky zasměju, protože netuším, co má na mysli. Zcela vážně, netuším, protože nic negativního si nepamatuji. Vždy tu pro mě byl, takže jediná věc, kterou bych ho kdy chtěl uhodit, je klackem při našem souboji, kdy jsme si hráli na rytíře. Taky mu děkuju za mou představivost, na které měl nepochybně vliv. Jednou mi i dokonce vyrobil brnění ze zbytků koberců, a bylo kurevsky boží!
V dětství (i teď, ale už tolik spolu nemluvíme) jsem měl kamarádky, sestry, o tři roky od sebe. Ty sestry se ale zrovna moc v lásce nemají, dost se hádají, i kvůli blbostem. Nikdy jsem to nechápal. Podíval jsem se na sebe a bráchu, jak super vztah máme, a pak na ně, jak se hádají o blbostech. A to jsou jenom tři roky od sebe, vždyť to jsou jako dvojčata, my jsme o osm let, to je docela rozdíl. Celkově mi vždycky přijde, že bratři mají lepší vztah než sestry - ale opravte mě, jestli se mýlím!
No a to by asi bylo vše, co jsem chtěl říct. Dokázal jsem to! No a na závěr.. být mladší bratr je boží. Ale pokud jste starší sourozenec, buďte tací, jací chcete, aby váš sourozenec byl. Protože na něj můžete mít obrovský dopad.
 


Komentáře

1 tiernan-blair tiernan-blair | Web | 12. ledna 2016 v 12:09 | Reagovat

Opravdu krásný článek! Je skvělé, že spolu s bratrem máte tak skvělý vztah. Poslední dobou to málokdy vidím.
Já mám dva bratry, mladšího o 4,5 roku a staršího o 5 let, a vycházíme spolu naprosto skvěle. Jsem ráda, že je mám a neumím si život bez nich představit. A navíc, jak bych bez nich přišla na všechny ty skvělý videohry? Na ten boží, ikdyž nechutný smysl pro humor? Na tu soutěživost, na bitvy s pistolkama, star wars, nintenda, rytíře, pokémony... Něco takového by mě asi sestra nenaučila.

2 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 12. ledna 2016 v 18:06 | Reagovat

[1]: Díky za hezký komentář. :-) Tvůj vztah s bratry je opravdu hezký. Když jsem si to četl, tak jsem se zarazil u zmínky s pokémony, protože jsem si vzpomněl, že právě díky bratra jsem se dostal k pokémonům (a táhnu to s nimi doposud), a v článku jsem na to zapomněl. :-)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. ledna 2016 v 11:26 | Reagovat

Já to zase mám takové, že budu vychovávat, ale jenom trošičku, protože mému malému bráchovi jsou dva roky a mě je sedmnáct... to už je trochu jiná výchova, teoreticky bych i mohla být jeho matka :D

4 Johnny Johnny | Web | 16. ledna 2016 v 0:35 | Reagovat

Pekný článok. Inak, máš pravdu, že sesterské vzťahy sú väčšinou... talianskejšie ako bratské. Dievčatá sú vždy škriepnejšie :D :D :D

5 Nový web Nový web | E-mail | 16. ledna 2016 v 12:22 | Reagovat

Hledám administrátory pro nový web beyblade.cz, který ještě není spuštěn. V případě zájmu piště na email freelex@email.cz

6 twistedem twistedem | 19. ledna 2016 v 22:09 | Reagovat

Moc hezký článek, a sama si myslím, že lidé, kteří byli vychovávaní sourozenci jsou myšlenkově trochu vyspělejší než ostatní. Možná je to hloupost, ale občas mi to tak přijde. :-) Třeba i u tebe. Každopádně je dobře, že s ním vycházíš, přece jenom je rodina to nejcennější co máme ;-)

7 Smookie Smookie | Web | 24. ledna 2016 v 15:06 | Reagovat

Luki tvého bráchu jsem ti vždycky záviděla i to, jaký dobrý vztah mezi sebou máte:) Taky nezapomenu na ty srandy, jak si snámi na chalupě hrál.. Ty naše "Velké fighty" my dva proti němu. Ach... Prostě mám ty nejlepší bratrance, jaké jsem si kdy mohla přát:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama