11. února 2016 v 21:48 | Lukáš Fangovich
|
Můj milostný život, to není jenom o friendzonech. To je taky o tom, když jsem dostával friendzone, aniž by to dotyčné slečny tušily. Moje láska byla čistě platonická.
Mám rád slovo crush (anglicky pro, podst. jméno: holka/kluk, na kterou máte zálusk (kokotsky přeloženo); sloveso: mít zálusk (pořád kokotsky přeloženo)). No jo, ale jak to přeložit do češtiny? Asi budu používat legitimně crush, ale taky je možné používat 'bouračku', jak má kamarádka vymyslela. Budu bojovat o to, aby slovo crush bylo zařazeno do českého slovníku!
Vezměme to hezky postupně, do doby, kdy jsem se poprvé platonicky zamiloval. V televizi zrovna začal běžet nový pořad, a tak jsme se na to s kamarádkami rozhodli podívat. Nutno podotknout, že mi bylo tak šest, sedm let. A jenom co jsem ji spatřil, zamiloval jsem se. Ach, jak byla nádherná. A roztomilá. A jak krásný hlas měla. Mohl jsem na ní oči nechat! Jmenovala se Alžběta, a zatímco já byl malý tlustý druháček, ona byla páťačka. Celým jménem Alžběta Oborníková (
tehdy/
teď), byla vším, koho jsem jako malý chtěl. Byl tady jeden hodně velký problém, a to náš věk. Pět let nebo den, pro mně to byl problém, pokud by holka měla být starší. I kdyby byla o den, pro mně je prostě moc stará. I tak jsem jí ale miloval, jsem se přes to nějak přenesl. Pamatuji si, že když jednou nebyla přítomná, málem jsem se rozbrečel. Nj, byl jsem malý a zamilovaný.
A teď se dostáváme do doby nám blízké - léto 2k14. V začátku léta jsem si vybudoval zcela novou crush. Viděl jsem jí na fotce od Johnnyho Valdy a... to prostě byla životní láska. Tak krásná, tak milá. A tak malá - menší než já! To prostě musela být má přítelkyně. Sice bydlela v Praze, a byla o pár dní starší, a měla devatenáctiletého švýcarského přítele co byl na vojně a.. no počkat, to je docela průser. Je to tak, moje crush byla Terka Blitznová. Bylo léto a já neměl internet. Dny jsem trávil tak, že jsem šel na zahradu, pochodoval, a představoval si, jak jsem s Teri šťastný and shit.. prostě crush, jak má být. Když mi ale došlo, že to prostě nemá cenu, tak nějak jsem se smířil s tím, že Terku mít nikdy nebudu. Achjo.
Platonické lásky sux. Jsem rád, že jsem kluk, protože holky to mají horší. Crushe na Justina, na Harryho z 1D, na někoho z tamtoho co má tamto a tak dále, to kluci tak často nemívají. Ale pokud se takhle zamiluje holka, je to katastrofa (a důvod vzniku Wattpad rakoviny). Co je ale problém, pokud to přeroste přes hlavu. Pokud tu osobu obdivuje, je to v pohodě. Pokud pořád básní, jak je úžasný, trošku to zamrzí. Pokud už tím ale vztah přímo blokuje (což se kamarádovi stalo), tak je to problém. To poté, i když chodila s kamarádem, vypávěla, jak je Harry úžasný a krásný a tak dále, a to samo sebou mohlo za pád vztahu. Pokud už se ale do vztahu dostane, je to daleko, protože některé si vytvářejí přímo bloky, při kterých si ani nemohou najít vztah, protože jejich měřítka jsou jinde.
A co u vás? Co si myslíte o platonických láskách? Máte, nebo měli jste nějaké?
Asi jsem divná ale musím se přiznat, že jsem nikdy nic takového nezažila.. Vůbec si neumím představit být zamilovaný do osoby, kterou mohu mít na dosah jen s 1% šancí.. Ale stejně to musí byt pěkné, někdy je možná lepší zůstat u této fáze.
Jinak moc díky za ponaučení, slovíčko crush jsem nikdy neslyšela..