[TT] Nevyčíslitelných 21 gramů

15. února 2016 v 18:28 | Lukáš Fangovich |  Témata týdne
"I see now that the circumstances of one's birth are irrelevant. It's what you do with the gift of life that determines who you are." -věřte nebo ne, ale postava z pokémonů, Mewtwo

Je úplně jasné, že tvůrce tohoto tématu týdne musel na výše uvedený citát myslet. Upřímně, život je bezcenný. Narodíme se a jedinou hodnotu máme pro naše rodiče a nejbližší, i když jsme pro ně důležití, vlastně nejsme nic. V pohledu světa, nikdo.
Pokud jste četli nebo viděli The Fault in our Stars, pak víte, jaká byla konfrontace Caleba a Tris (jakože Gus a ta holka, akorát jsem použil Divergentní jména). Caleb tvrdil, že se bojí zapomění, že nic nedokáže, zatímco Tris to vyvracela s tím, že jsme nicky a vždycky budeme.
Cena života je velká, ale stupňuje se s každým dobrým činem, s každým člověkem, který na nás bude vzpomínat. Význam celého života je něco dokázat, neodejít jen tak, ale odejít s tím, že jsme něco dokázali, s tím, že něco, co jsme vlastníma rukama vytvořili, a to něco je prospěšné alespoň někomu.
Život, to je duše. A i když duše může být něco, co je jen v náboženství, kterému nevěřím, duši věřím. Každý jí má, a vlastně jeho činy se do jeho duše zapisují. Je to jako akcie daného člověka, a jeho činy jí shazují, či naopak povznášejí. A když člověk dojde před poslední soud, posoudí se jeho duše, jakou má vlastně cenu.
Je to jenom 21 gramů. To není moc. To je asi jeden a čtvrt plátků šunky. Ale těchto 21 gramů má nevyčíslitelnou hodnotu. A je to jenom o tom, jak jeho cenu navýšíte. Je to význam našeho bytí, udělat naši duši nejdražší tím, že něco pro někoho dokážeme. A to přece všichni chceme, ne? Něco dokázat, nebýt nikdo. Můžete být jako Tris a pesimisticky nic nedokázat, ale můžete být jako Caleb, a doufat, že někoho ovlivníte. Stejně nakonec zemřete (no pun intended), tak proč to nezkusit?
Váš,
opět kopírující, s horečkou a příušnicemi umírající,
Lukáš Fangovich,
který neslibuje, že to ještě někdy neudělá, protože se mu to pořád líbí.
 


Komentáře

1 Já | 15. února 2016 v 20:05 | Reagovat

"Nevyčíslitelných 21 gramů", super nadpis :)
Kdybys měl jen (jako asi polovina blogerů) "Cena života/životů", tak bych tenhle článek asi vůbec nerozklikla. A to by byla škoda. Pěkně napsané. :)

2 Cherry Steel Cherry Steel | Web | 15. února 2016 v 20:31 | Reagovat

Moc hezká úvaha. V podstatě s tebou souhlasím. Někteří lidi odejdou, jen tak, aniž by po sobě zanechali cokoliv dobrého a vlastně si myslím, že, jak říkáš, "cenu jejich duše" neustále shazuje i to, právě jak se na toho člověka vzpomíná. Ikdyž, i největší hajzl na první pohled může mít obrovskou cenu, pokud svoje dobré skutky páchá buď nevědomě, nebo nezištně..
Máš zajímavé názory, na to, kolik je ti let. Nedovedu si představit, že by tohle napsal můj bratr, stejně starý jako ty :D

3 Alice Alice | Web | 16. února 2016 v 11:32 | Reagovat

Moc pěkné, líbí se mi myšlenka, že si cenu určujeme sami a že to záleží jen a jen ba nás.
Ps: ani nevíš, jakou je mi ctí
Ať je lépe ;-)

4 Ell Ell | Web | 16. února 2016 v 20:46 | Reagovat

Docela se mi zalíbila ta pasáž, kde jsi psal, že když člověk dojde před poslední soud, posoudí se jeho duše. Já na podobné věci věřím. Věřím na osud, posmrtný život a také moje sestra se dost zajímá o prožitky blízké smrti, tak mi toho dost řekla. Někteří, co si tím přišli tvrdí, že za každý dobrý skutek, dobrý pocit či dobré emoce, které způsobili, dostaly "karmu" a za každou špatnou věc "karmu" ztratili, a čím více měli karmy, tím měli větší pocit štěstí. Někomu se to zdá jako blbost, ale tak v něco se věřit musí, ne? :)Tak prostě se každý má snažit udělat co nejvíce pro lidi a pomáhat jim. Moc pěkná úvaha. :)

5 Hanka Hanka | Web | 17. února 2016 v 11:38 | Reagovat

Zajímavě napsaný :)

6 Dede Dede | Web | 23. února 2016 v 9:54 | Reagovat

Jseš jeden z mála lidí, koho články fakt hltám a furt mě bavěj. Jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama