Odcizení

29. března 2016 v 21:47 | Lukáš Fangovich
Kdyby se mě někdo zeptal, co vlastně vykovánám za profesi, řeknu, že student. Ve volném čase externista na jednom českém eshopu, a mezi přáteli? Psychiatr. Bez nadsázky, tak mi říkávají, protože se rád bavím o jejich pocitech a radím jim všelijak. Docela se zajímám o psychiku - nijak profesionálně, čistě zájmově z článků a videí, třeba TED-ED je strašně super. V poslední době jsem se dost zajímal ovšem o jen a pouze jednu věc - jak je možné, aby se lidi v rámci pár dní odcizili?



Asi to byla chyba, ale projížděl jsem si naše staré zprávy. Byla to kurevská chyba. Mé a dívky, kterou jsem někdy chytře nazval Sialai... nebo tak nějak. Pokud nevíte, o koho jde, je to dívka, kterou jsem chtěl, ona mě, zůstalo to nevyřčené a nic se z toho tedy nestalo. Jelikož to byla moje první 'vztahová' zkušenost (a přitom to vztah nebyl), zůstal jsem z toho docela delší dobu zničený. Zrovna v neděli jsem se procházel v lese, a musím vám říct, byla to nádherná noc. Šelest stromů, hučení řeky, psi štěkali kdesi v dáli, a přitom jsem měl pocit, že jsou docela blizkoučko, houkaly sovy, hvězdy vycházely a nádherně zářily. Lidé se moc málo dívají na hvězdy. Tehdy jsem měl velmi hlubokou chvilku - uvažoval jsem nad všelijakými věcmi, které se kolem mě momentálně točily, a stejně jsem skončil tam, co mělo být několik měsíců uzavřené.

Jak je probůh možné, aby se lidé od sebe tak odcizili během pár týdnů? No, to není zrovna dobře použité slovo. Nejedná se o odcizení - pořád cítím, že jsme si blízko. Spíše jde o to, co by se dvěma blízkým lidem nikdy nemělo stát - došla slova. Není si to říct. Častokrát mi píše. Yup, holka píše mně. Já jí taky chci někdy napsat, ale nevím o čem. Napíšu a během pár zpráv to skončí u zobrazeno. A přitom jsme se kdysi dokázali bavit od odpoledne do pozdních večerů. Jak se stalo to přerušení kontaktu? Čím?

Pročítám si to. Znova. Nevím, proč to dělám. Možná si rád ubližuju? Nevím. Bavili jsme se o sračkách - o roztomilosti zvířat, teorii náhody a osudovosti a podobně (to berte s nadsázkou), a takhle jsme si prochatovali celé odpoledne až do večera - odhadem osm hodin. Každý den. Víkendy ještě déle. Opět opakuji, každý den. Teď si uvědomuji, jak jsem jí ze začátku docela ignoroval. "Pff, zas mi píše tamta," říkal jsem si. Ale čím dále to šlo, přeměnilo se to na: "Jů, ONA mi píše!" No a jak vypadá naše konverzace teď? Ahoj-ahoj-jak se máš?-fajn, ty?-taky fajn-co děláš?-nic, ty?-nic. Možná pár nějakých blbosti a perliček. A to je vše. HOLY SHITFUCK, jak se to mohlo takhle změnit? Kde se stala ta chyba? Asi si to potřebuju znovu pročíst, třeba mi něco uniká.

Přijdu si dost nudný, že píšu nudné věci. Nemyslím na blogu - to snad ne - ale v chatu. Ptám se na takové hovadiny, aby neůstala řeč stát. Chápu, že se lidé odcizují, když se nechtějí vídat, to si ale nemyslím, že je náš případ. Bylo to tím, že bylo vyřčeno to, co mezi námi pořád bylo? Nemyslím si, to přišlo až moc pozdě. Bylo to tím, že si našla někoho jiného? Možná, možná... bylo to mnou? Nevidím jiné logické vysvětlení. Muselo to být mnou.

Mám jeden takový fakt hnusný strach - že se to bude opakovat. Že s osobou, na které mi záleží jinak (kamarádsky, a to opravdu) než na Sialai, si také jednou nebudu mít co říct. Proto musím analyzovat, co se stalo špatně a už se do příště vyhnout tomu, abych chyboval. Chybami se člověk učí, akorát si je musí uvědomit. Na tom zapracuju. Už nechci ztrácet. Nikdy. Táhne se to se mnou už dlouho. Za týden to bude pátý měsíc, co se to se mnou táhne. To ani kamarád nebyl tak dlouho zničený z toho, že se rozešel s přítelkyní, se kterou byl půl roku a se kterou ještě ke všemu přišel o panictví. A já brečím nad ztrátou kamarádky. No, tak jsem čurák no.
 


Komentáře

1 Michaela Ch. Michaela Ch. | Web | 31. března 2016 v 14:31 | Reagovat

Někdy je lepší nevědet.
Na lidské city neexistuje rovnice a nikdy nejdou pochopit.

2 Marji Marji | Web | 2. dubna 2016 v 15:47 | Reagovat

Nad odcizením nebo tak něčím přemítám docela často, "odcizila" jsem se spoustě lidem. Podle mě to ale nemusí být definitivní, stačí si jeden před druhým na nic nehrát a být k sobě upřímní, pak ale občas zjistíš, že ani to na divném pocitu nic nezmění. Pročítání si starých konverzací je moje oblíbená sebetyranie :D
Jenom mě trochu zarazilo, nakolik to u vás stojí na psaní. Proč se nemůžete vidět?

3 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 2. dubna 2016 v 18:20 | Reagovat

[2]: Ona je dost vytížená, má volný asi jenom jeden den z celého týdne, a ten tráví se svým přítelem, sotva zvládá ostatní věci, bohužel.

4 Hanka Hanka | Web | 7. dubna 2016 v 18:08 | Reagovat

Někdy ti někdo do života přijde, něco tě naučí, ty naučíš něco jeho, vše je vyřčeno a jdete dál, každý jinou cestou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama