Červánky

9. května 2016 v 21:30 | Lukáš Fangovich |  Jednorázovky
Tato krátká povídka byla psána pod silným vlivem afterglow, tedy červánků. Doufám, že se vám má krátká, 558 slovná povídka zalíbí a najdete v ní nějaký filosofický vzkaz, který jsem se snažil nabudit - jestli se mi to ovšem povedlo je jen a pouze na vás.



"Jaký je důvod toho, že tady jsme?" zeptala se mě, zatímco si pohrávala se stéblem modrých pomněnek, které jsem jí dal dříve. Sledovali jsme západ slunce, usazeni na lavičce, já jsem byl opřen o suché, letité dřevo lavičky a ona mi spočívala na rameni. Touto větou prolomila dlouhé ticho. My dva nepotřebujeme neustále mluvit, jsou to právě tyto chvíle ticha, ve kterých si rozumíme nejvíce. Naše vzájemná přítomnost je vše, co nám stačí. Svou paží jsem ji uchopil kolem pasu.
"To bys měla specifikovat," řekl jsem s mírným úsměvem.
"Nemyslím to, že tady teď fyzicky sedíme, ale to, proč tady jsme… proč žijeme," řekla zvídavě, hledě na střechy rozsáhlého města, od kterých se odrážely poslední sluneční paprsky. Červánky zdobící oblohu dodávaly tomuto momentu na romantičnosti, třebaže jsem se právě pozastavil nad její otázkou. Proč by jí něco takového napadalo?
"Proč tě to zajímá?" řekl jsem a přitiskl jí blíže k sobě.
"Nějaký důvod to přeci mít musí, ne? Musí být nějaký důvod toho, že tady jsme, všechno má svůj účel," řekla jakoby uraženě na život samotný, že jí nechce prozradit své velké tajemství. Hluboce jsem se nad tímto tématem zamyslel. Věnoval jsem pohled jejím vlasům a pár pramínkům, které se lehce vznášely v čerstvě zavátém větru. Musel jsem se pousmát, je až s podivem, jak se jeden moment dokáže zabývat takovou pošetilostí, jako bývá třeba efekt motýlích křídel, a v tom dalším momentu řešíme filosofickou otázku lidského bytí, kterou se nezdárně pokoušeli zodpovědět největší filosofové, které tato zem kdy zažila. Ale o to více jsem jí miloval, její mysl byla větší než samotný vesmír. Dovolte mi ovšem něco poupravit - efekt motýlích křídel rozhodně není pošetilost, jak mě ona sama obeznámila. Je to něco docela podobného problematice baobabů planetky B612. Pro běžného, nefilosoficky smýšlejícího člověka, to není nic podstatného, dojde-li ovšem na jednu hloubavou mysl právě spočívající na mém rameni, je efekt motýlích křídel palivem pro bouřlivou diskusi, nebo snad monolog, shrnující důležitost zajímání se o věcí docela malinkých, právě jako jsou ona motýlí křídla. A, to vám musím říci, poslouchat jí v takovém stavu je něco, co mi vždy zaručeně vykouzlí úsměv na mé tváři. Vrátil jsem se ovšem zpět k jí položené otázce - proč tady jsme? V tento moment jsem se jí mohl opět zeptat na podrobnější vysvětlení, myslela nás jako dva konkrétní lidi a jejich smysl života, nebo nás, jakožto jedno velké vyspělé lidstvo, o čemž by se ovšem dalo debatovat? Nechtěl jsem se jí ovšem ptát dále, čímž bych jistojistě snížil svou úroveň, a tak jsem se zamyslel naposledy, než jsem vyřkl svou námitku.
"Dá se říci, že jsme tady z důvodů," začal jsem a dal si krátkou odmlku, při které se na mě podívala nechápavým pohledem. "Každý tady máme své místo, důvod toho, že tady jsme. Ať jsi člověk, který vynalezne lék, který zachrání miliony lidí, nebo snad člověk, který svým tělem ochrání slabší, v obou případech vykonáš ten největší dar - a to ten, že někoho ovlivníš, třeba změníš jeho smýšlení, a právě to je smysl života," řekl jsem a opět si jí přitiskl blíže k tělu, protože jsem si uvědomil, jak má slova byla blízko naší realitě, kterou jsme právě zažívali a částečně i měli za sebou. Tato slova jí zřejmě pohnula, protože po pár minutách poslouchání zpěvných ptáků a tichých hovorů lidí pod námi dodala: "A myslíš, že jsme připraveni na červánky?"
 


Komentáře

1 Hanka Hanka | Web | 19. května 2016 v 18:09 | Reagovat

Píseš krásně...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama