Díkuvzdání

2. září 2016 v 22:34 | Luky
V poslední době byl můj život jako na horské dráze, která ovšem konec konců šla jen nahoru. Ano, byly menší spády, ale vždy se dostala nahoru. Rozchod, promarnění šance a špatné nálady, ale nakonec jsem tady, žiji, a jsem na cestě pořád vzhůru. Na té cestě bych ovšem nebyl, nebýt mnohých lidí, kteří jsou kolem mě a ani neví, jak moc mě ovlivňují. Nejen vám v tomto článku uvedeným, z celého srdce děkuji, že jste mi pomohli být takový, jaký jsem.


Nejdříve bych rád zmínil krátké poděkování rodině - a to rodičům, prarodičům, strýcům a tetám. Ti samozřejmě mají na můj život velký vliv, ovšem jsem se rozhodl to zde moc nevypisovat. Díky, má famílie.

Začněme bratrem, který je dá se říci můj nejlepší kamarád, má zpovědnice, člověk, ke kterému vždy mohu přijít pro radu. Člověk, který se ke mně nikdy neotočil zády, který ke mně vždy byl vstřícný a vždy mě podporoval, nehledě na to, co se stalo a jaké o tom měl on sám mínění. Pokud v mém životě byl někdo, kdo mě ovlivnil nejvíce, byl to právě on, a byly to právě jeho slova, která mi dosti pomohla. Díky, Radime.

Další osobou, kterou musím zmínit, je má sestřenice, která mi pomáhala tak nějak ve všem, co se kolem mě dělo, už hodně dlouhou dobu, nejvíce však v začátku léta, kdy jsme byli spolu a její přítomnost mi dost pomohla. Nebýt ní, dost možná bych byl utopen ve smutku. Vždy mi pomohla, když jsem to potřeboval, a díky tomu, že si lecčím prošla, její zkušenosti mi pomohly najít klid v duši. Díky, Radko.

Osoba, která tady byla delší dobu, ovšem já si k ní našel cestu teprve před více jak dvěma měsíci, je má kamarádka bydlící za Prahou, která by se dost možná dala nazvat mou kamarádkou nejlepší. I přes to, že je o dva roky mladší, zažila si toho více a její rady mi vždy byly užitečné, její přítomnost nápomocná, její hlas osvobuzující. Její problémky byly mými problémky a naopak. Nebýt ní, také bych na tom nebyl moc dobře, opět v začátcích léta. Díky, Naty.

Už je to přes tok, co znám osobu, která mě změnila. Změnila, a to dost, o té osobě jsem již mluvil. Období s ní jsem považoval za to nejlepší v mém životě, období bez ní naopak bylo snad to nejhorší. Konec konců, pořád pro mě bude jedna z nejlepších dívek, které tady jsou, i přes to, že jsme se po krátkém sblížení opět začali vzdalovat. Díky, Blů.

Brzy to bude rok, a přitom mi to přijde jako pár dní, co jsem poznal člověka, který mě donutil opět se smát. Jistě, prošli jsme si nehezkými věcmi, věcmi, které na mě neměli dobrý dopad, ale konec konců jsem rád, že tady je pro mě a já jsem tady pro ní. Stejně jako Naty se i ona dá nazvat mou nejlepší kamarádkou, třebaže můj nejlepší kamarád protestuje. Díky, Sári.

Za jak dlouho si můžete oblíbit člověka? Rok, měsíc, týden, den či pár hodin? Nebo snad na základě jednoho objetí? To by totiž na mou ovečku sedělo. Sympatické děvče se skvělým smyslem pro humor, na kterou, když se podívám, vidím osobu, kterou bych někdy chtěl být. V její přítomnosti jsem se měl skvěle, v její nepřítomnosti jsem na tom už byl hůře. Jsem rád, že jsem někoho takového mohl poznat. Díky, Teri.

První dny na střední škole nebyly bůhví jak dobré. Neměl jsem kamarády, ty jsem si našel až po několika týdnech. Paradoxně, abych si našel cestu k mému boiovi, trvalo to snad třičtvrtě roku. Až po třičtvrtě roce jsem pořádně poznal člověka, kterého mám tu čest nazývat mým nejlepším kamarádem. Mezi námi je silná guy love, bromance, ve všech případech samozřejmě nohomo, je to můj soul mate, člověk, který mi ve všem rozumí, který si prošel sračkami, ale pořád je nad věcí, má skvělý humor a tak je prostě někdo, kdo kdyby byl v dívčí variance (a hezký), tak bych s ní nemohl chodit, protože její stěry by mě štvaly. Díky, Tommy.

Obvykle nebrečím, ale pokud ano, brečím do polštáře. Tento polštář je ale jen můj a je skvělý. Jedná se o mou jihlavskou kamarádku, která tady pro mě je vždy, když potřebuji, můžu se u ní vybrečet a její vlídná slova mě vždy motivují jít dál. Říká si to, co si myslí, a to se často nevidí. Je to sympatický člověk, kterému skutečně a upřímně věřím. Díky, Daky.

Ač se to pro ně neumusí zdát, jsou tady dva lidé, které neznám osobně, ale moc rád bych chtěl. Jsou jími kapr a doggo, o tři roky starší kluci, které znám jen z netu a vlastně z her, ale vím, že kdybych chtěl, můžu se na ně obrátit, prošli si mnohým a jejich rady nejsou od věci. Kaprův klid a doggovo nevzdávání se jsou pro mě motivací. Díky, Marku a Dávide.

Dalšími na seznamu je fame team v2, který je tvořen mými dvěma kamarádkami z Hradce Králové či okolí. Sic si v jejich přítomnosti přijdu jako páté (nebo snad třetí?) kolo u vozu, ale pravda je, že ty dvě mám rád. Čiší z nich optimismus a vždy jsou nabité energií, kterou bych chtěl mít také. Jsou milé a kamarádské a dost mi pomohly, i když o tom samy nevěděly. Viděli jsme se jednou a moc slov mezi sebou neprohodili, ovšem vím, že jsou to osoby, na které bych se mohl obrátit. Díky, Katuš a Luci.

Zapomenout nesmím ani na zrzka, který sice v mém životě zatím neměl moc velkou roli, ale doufám, že si jí udělá, třebaže mi ze školy odchází. Jeho pozitivní přístup je nakažlivý, jeho pohoda je uklidňující, jeho rodiče jsou nejvíc cool. Díky, Ondro.

Následující odstavec bude zřejmě těžší na pochopení, ovšem je to tak - i blogerky, které neznám více než jejich články, mě dost ovlivnily. Zde už radši budu odhalovat jména, aby to nebylo příliš zamotané. První blogerkou byla Alice, díky které jsem si uvědomil, že životy mladých a dospělých se vlastně motají okolo stejných věcí a proto žádná bariéra neexistuje. I když Alice nevydává a pochybuji, že mé články čte, jsem rád, že jsem jí aspoň krátce mohl potkat, protože její vliv na můj život jistě byl. Další blogerkou je Whirpy, o které sice nemám mnoho co říct, ale z nějakého důvodu mě její komentáře dokáží motivovat a její články mi dávají jakési nutkání se posunovat ve své vlastní tvorbě. Poslední blogerkou je anonymní Tiernan, o které nemám mnoho co říct, snad jen to, aby mi, prosím, nekazila mé iluze. Když jsem na její blog narazil, viděl jsem zlomeného člověka, kterému jsem komentoval články v domnění, že mu tím třeba pomáhám. Když se na ní teď podívám, zdá se být v pořádku, a tak já doufám, že se má fajn a že jí i mé nicotné komentáře pomohly. Pokud nepomohly, znovu jí žádám, aby mě nevyváděla z této iluze. Díky, blogerky.

Poslední věnování bych chtěl věnovat člověku, který mě vůbec nezná a ani neví, že mi nějak pomohl. Tato panda ovšem může za to, že jsem se tolik neutápěl v žalu a díky němu jsem zapomínal na všechny problémy, které byly kolem mě. Tobě budu navždy do tvého twitch chatu spamovat thaneTLUPA. Díky, Dee.

Lhal bych, kdybych řekl, že to je vše. Budu ovšem upřímný - toto jsou všichni, kteří mě v této situaci napadli. Poslední snad tři měsíce byly trošku zamotané, a všichni tito lidé mi pomohli, třebaže Alice si svůj blog od února nepíše. Jenom vzpomínka na ní mi stačila.
K některým jsem neměl co říct. Třeba židovský němec a přitom čech jak poleno, tedy spolužák Morgan, bývalí spolužáci Radek a Dominik, což jsou mí skvělí kamarádi, pak Jufnaty, která je prostě fajn, další blogerky jako sympatická Tori.U a takhle bych mohl pokračovat opravdu dlouho. Všechny tyto lidi mám rád, akorát jsem neměl moc slov, které bych k nim řekl, snad mi to odpustí.

Děkuji vám všem, a nejen vám, ale všem mým přátelům, že jste tady pro mě. Nebýt vás... kdo ví, kde bych teď byl?
 


Komentáře

1 Dobby Dobby | Web | 5. září 2016 v 21:00 | Reagovat

Krásný článek, fakt. Úplně mi to vnuklo myšlenku, že bych mohl něco podobného taky dát dohromady. Poznamenám si - možná někdy později:P

Každopádně já díky tobě:) mám v seznamu skvělýho blogera, kterýho rád čtu, a ke kterému se znovu rád vracím, takže i tobě velké díky:) měj se hezky, Dobby.

2 Hanka Hanka | Web | 15. října 2016 v 19:50 | Reagovat

To je úžasný!
Vlastně jsem si vzpomněla na spousti lidí, kterým jsem nikdy neřekla, že jsou pro mě důležití...
Možná něco podobného taky napíšu, jen tak pro sebe, abych za pár let nezapomněla na lidi, kteří mi nyli součástí mého života...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama