300 kilometrů, jiný svět

5. listopadu 2016 v 14:28 | Lukáš Fangovich
I tak jsme si s bratrem a bratrancem řekli, že se podíváme do Prahy. Že se oni spijou do němoty a že já poznám některé své internetové kamarády naživo. Je to má druhá návštěva Prahy za tento rok a de facto i za celý život, protože školní výlet nepočítám. A jednoduše... vždyť tohle není moje země, tohle nemůže být moje hlavní město. Tohle je, oproti mým standardům, úplně jiný svět.


V momentu, kdy píšu tento článek, je pátá hodina ranní a já dosud nešel spát. Zítra, nebo spíše tedy dnes, jedeme domů a proto si to zde chci užít snad co nejvíce. Těžko říci, jestli tento článek vydám ještě teď nebo ho dopíši až později, nicméně je jedno palčivé téma, o kterém bych zde rád mluvil. Jak jste mohli pochopit z úvodu, jsem Ostravan a přijel jsem zde do Prahy, abych se setkal s kamarády, kteří zde jeli na koncert Twenty One Pilots (atmosféra a šou skvělá, ale aréna příšerná), následně se setkal s kamarádkou (kterou jsem poznal díky právě tomuto blogu), to bohužel nevyšlo kvůli jejím jiným plánům, a nakonec se právě dnes setkal se svou bývalou přítelkyní, ovšem to také nevyšlo. Vyšel tedy pouze jeden plán, ale zato to bylo skvělé.

Trávení večerů bylo ovšem docela jiné - jelikož jsem tady s bratrem, bratranci a kamarádem, kteří jsou už plnoletí, pilo se. Hodně. Hned první večer se provedl nákup za dva tisíce, ze kterého jsem také vyšel vítězně - koupil jsem si totiž cidery. No a tak to bylo - zatímco oni pili hodně, já také trošku pil, a při vodnici jsme hráli hry, popřípadě sledovali seriály. Takové večery se mi prostě líbí.

Praha je super město. Miluju zdejší výhledy, miluju zdejší lidi, miluju tyhle ulice a budovy, miluju jednoduše vše tady. Někteří říkají, že Pražané nejsou zrovna dobří a milí lidé. To ovšem musím vyvrátit - 100 % Pražanů mnou oslovených byli sympatičtí a nápomocní lidé (tak trochu). Když jsem se ptal na cestu, všichni mi nabídli pomoc, někteří mě dokonce kousek doprovodili. Těžko říci, jestli by se něco takového stalo i v Ostravě. Pražská atmosféra mě okouzlila, ani nevím, co přesně, ale pro

... a v tento moment jsem přestal psát článek, ke kterému jsem se vrátil teď, ve čtvrt na tři. Vtipné je, že už nevím, jak jsem chtěl pokračovat, ale k tomu přijdu. Nechci nějak první část článku přepisovat, protože chci, abyste viděli, co se mnou udělá 24 hodin bez spánku, bolest hlavy z vodní dýmky, kterou jsem i nadále vtahával, a snad i troška alkoholu.

Nezdržel jsem se v mnoha městech natolik, abych si z toho odnesl nějaké pocity. A zatímco mi Ostrava a Opava přišly jako skoro to samé (konec konců, dělí nás snad dvacet minut), vidím obrovský rozdíl mezi Ostravou a Prahou (která se moc neliší od Paříže, z mého pohledu). Myslel jsem si, že jsem člověk z města a tak vím, jak se ve městě orientovat, ale to je omyl - jsem z vesnice a Praha je teprve město. Tady je to docela jiný svět, než ten, ve kterém žiju. A doufám, že se někdy do tohoto světa podívám na více, než na jeden víkend.

Je možné, že jsem chtěl říci ještě něco jiného, ale holt já hlupák jsem si nenapsal žádné poznámky, tímto bych tedy tento článek ukončil. A co vy, vidíte nějaký rozdíl mezi dvěma různými městy, které neodděluje tak velká vzdálenost?
 


Komentáře

1 Ven Ven | 5. listopadu 2016 v 16:05 | Reagovat

Joo, v Praze je blaze, a kdybych nebydlela, tak daleko, tak bych tam byla furt. Na Praze se mi líbí ta rozmanitost památek, velké množství nakupních center, a pak samozřejmě ta příležitost k seznamování, když se tam člověk ztratí :D.
Ale musel to být jistě zajímavý víkend, jak to tak čtu :D . Věřím, že se jistě jednou do Prahy dostaneš na víc dní, jak na jeden víkend :) .

2 Michaela Ch. Michaela Ch. | Web | 5. listopadu 2016 v 17:03 | Reagovat

Jak takhle pročítám ty nadšená vyjádření ohledně Prahy, dochází mi, že už pro mě samou se Praha stala denní záležitostí, kterou nějak výrázně neprožívám.
Asi bych se měla více koukat a obdivovat, že?

3 Tori.U Tori.U | 7. listopadu 2016 v 21:44 | Reagovat

Na Praze bylo báječné to, že mě tam nikdo neznal, cítila jsem se opravdu svobodně, nespoutaná tím, že mě uvidí někdo, kdo mě zná. A taky jsem se cítila hrdá tím, že jsem Češka, mezi všemi těmi cizinci.

4 Alice Alice | Web | 15. února 2017 v 22:18 | Reagovat

Žila jsem tam od malička, na rozdíl od posledních let, kdy žiji v menším, ale dostatečně velkém městě.
Má to svá krásná místa, které pražáci bohužel berou jako samozřejmost.
Má to ale svou anonymitu, odtažitost, namyšlenost..
Je to něco za něco

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama